Dýka-povídka

2. července 2011 v 13:26
Je tady, cítím to. Zvedl se vítr, mraky zčernaly a okna pobouchávají v rytmu hudby v horroru. Vypla jsem ho. Všichni už spali a já jsem cítila, že se mi dělá husí kůže. Doběhla jsem k oknu a zavřela jsem ho. Vítr byl ale tak silný, že má snaha byla marná. Nechala jsem ho být. Nejsem žádnej strašpitel a tentokrát jsem se bála. Doběhla jsem do pokoje a schovala jsem se pod peřinu,když najednou slyším cizí výkřiky.
Nešlo to odtud, ale stejně jsem si odkryla hlavu, abych zjistila co se děje. Ano. Byla to ona, malá blonďatá holka, která na sobě měla černé dlouhé šaty a v ruce d-ddržela dýku od krve. Zalezla jsem zpátky pod peřinu a pak jsem zase nakoukla. Nebyla tam. Rozhlížela jsem se po pokoji a ona nebyla nikde, ale najednou jsem cítila na noze něco ostrýho. Byla to její dýka. Hned jsem se z jejích spárů chtěla vyškubnout, chtěla ji kopnout, ale ona mi nohu svírala tak pevně. Bolelo to hrozně moc. Trvalo to celou věčnost a potom najednou zmizela. Ta úleva byla nádherná.Pořád mě to bolelo, ale už jsem věděla, že víc to bolet nebude. Podívala jsem se na svou pravou nohu. To co jsem viděla bylo neuvěřitelný. Bylo tam napsáno Steward.Můj kluk. Byla jsem zmatená a tak jsem s podívala i na mou druhou nohu. Monica.To jsem přece já!
To co se stalo za týden, bylo ještě snad hnusnější. Stewarda někdo zabil. Byla to ona. Blonďatá holčička v černých šatech s dýkou v ruce. Nedokážu si představit co by se dělo, kdybych se prvně podívala na nohu s mým jménem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama