Jak jsem zjistila, kde je hlava mé kamarádky (2011)

4. prosince 2011 v 14:41 | Leona
Když jsem byla malá, měla jsem kamaráda. Byla to taková ta dětská láska. Oba dva jsme byli trochu sadističští, asi jsme to podědili po rodičích. (Seděli spolu v base.) Házeli jsme "kamarádkám a kamarádům" písek do očí, zhazovali jsme je ze schodů...bylo toho hodně. Nás dvou se všichni děcka bály, ale jednou se to zvrtlo. Ivan musel odjet do své rodné země -Ruska. Tedy, bylo to trochu jinak. Jeho mamka a taťka byli rusové, ale on jel do Ruska poprvé a plánovali tam zůstat. On se ale po osmi letech vrátil. Je mu osmnáct a přijel si pro mě. Nevím co ho to vůbec napadlo, ale chce si mě odvíst do Ruska s sebou. Kdyby mi to navrhl kdokoliv jinej, ani bych se nerozmýšlela, sedla do letadla a jela. Ivan mi ale teďkom nahání strach. A to se nikdy nebojím!!

Nechce se mi stávat, ale musím. Vylezla jsem tedy z postele a v kuchyni už na mě čekala úžasná snídaně od mojí spolubydlící, nejlepší kamarádky, Kačky. ,,Jé děkuju" objala jsem ji, ,, co bych si bez tebe počala, vždyť já si ani ten rohlík nenamažu." zasmála jsem se a sedla si ke stolu.
,,Víš co je dneska za den?" přisedla si za mnou a začala se ládovat vlastnoručně namazanou vánočkou.
Chvíli přemýšlím, ale vůbec nis mě nenapadá.
,,Vždyť máš přece narozeniny!" usmála se a položila přede mě krabičku.
,,Děkuju, ale nic si mi dávat přece neměla, říkala si, že nemáš už moc peněz ne?" poděkovala jsem a pomalu jsem krabičku otevřela. Byl to stříbrný přívěšek, nějaké kočky. ,,To je tak pěkný." rozplývala jsem se nad ním.
,,Chtěla jsem ti koupit zlatej, ale to už bylo přece jen moc drahý, tak promiň."
,,Neblázni, mě stříbrnej úplně stačí. Hodí se mi k těm šedivým šatům."
,,Tak to jsem ráda, že se ti líbí. Já už musím do školy tak zatím." vzala si tašku, kterou měla položenou vedle stolu a odešla. Kačce začíná škola dřív než mě, takže já se stihnu ještě vysprchovat. Mé plány ale vyrušil zvonek. Když jsem otevřela, tak jsem se zhrozila a zase zabouchla. ,, Hele, Ivane, já jsem ti už stokrát řekla, že nemám zájem. Kdysi jsme sice byli skvělej pár, ale to nám bylo deset!" mluvila jsem přes dveře.
,,Ty vůbec nevíš jaký to pro mě bylo, těch osm let bez tebe. Už jsem se dlouho připravoval na to, až mi bude osmnáct a já si to odvezu ke mě, tak otevři a domluvíme se. Vůbec nechápu proč se chováš tak divně."
,,Chovala bych se normálně, kdybys mě furt nepřemlouval, nenutil a vydíral. Já nikam prostě jet nechcu a nedonutíš mě."
,,Teď jsem viděl tvoji kamarádku, asi bys ji nerada viděla pod drnem co? A nebo ráda?"
,,Já už dávno nejsem jak ty, narozdíl od tebe jsem se změnila, ale tvoje úchylka se ještě víc rozrostla co? A co se týče Kačky, tak já ju dokážu ochránit o to se neboj."
,,A co když ti řeknu, že už je mám na háku, že ju tady držím pod krkem."
,,Cože?" vyděšeně jsem otevřela a Ivan mi vpadl do náručí. ,, Kecám" začal se chlámat na celý kolo. A já jsem se chtěla z jeho objetí dostat, ale nešlo to, má hrozně široký ramena a ty svaly. Prostě už eso ve svém oboru zabíjení za prachy. Trochu jsem se začala bát, ne o mě, ale o Káču.
,,Prosím tě, pusť mě! Svoje už jsem ti řekla nazdar." kousla jsem ho do ruky a on hned pustil. ,, Sakra Alex šibe ti?"
,,Vystřel!"
,,Dneska už tě mám plný zuby, ale zítra se vrátím." odešel a já jsem na něho ještě z dálky křičela,ať se to jenom zkusí.
Super, teď se mi do školy už fakt nechtělo. Zavolala jsem tam, že je mi blbě a nakonec zůstala doma.
×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××
,,Sakra vem mi to!" volala jsem do pípajícího mobilu, když jsem volala Káči. Dneska jsme se domluvily, že spolem půjdeme do kina. Už dávno ten film skončil a ona pořád nikde. Kde sakra může být. Je možný, že na to zapoměla a spí u nějakýho "kamaráda". Už na to nemám nervy, bádat kde je, tak jsem si šla lehnout.
Vzbudila jsem se až v deset. Budík zase nefunguje a ani Kačka mě nezbudila, protože ještě nepřišla. Rychla jsem si šla opláchnout xicht a letěla do školy. V tom spěchu jsem zapoměla ten Kaččin řetízek. Achjo.
Zastavila jsem se v parku, přišlo mi to tam divný. Cítila jsem, jako by mě někdo sledoval, ale když jsem se otočila, tak jsem nikoho neviděla. Šla jsem tedy dál a hned za prvním stromem ,který jsem obešla na mě vybafl Ivan. ,,Áá neříkala jsem ti abys mě nechal na pokoji?! Pospíchám do školy, tak uhni." šlápla jsem mu na nohu.
,,Nehledáš náhodou kamarádku?" škodolibě se usmál a chytil mě za ruku.
Mě hned došlo, že ty včerejší výhružky myslel vážně. ,,Ty debile, cos jí udělal?"
,,Něco,o čem se nám v deseti mohlo jenom zdát," zasnil se do dob, když jsme byli mladí.
,,Co se jí stalo?!!!" byla jsem vyděšená,zaskočená a do očí se mi vřítily slzy.
,,Jééé ty brečíš?" začal se smát jako pominutý. Já jsem ho vzala za ruku, ,,jdeme k nám!" odtáhla jsem ho. Doma jsem ho postavila ke dveřím a já jsem si šla pro hřebíky.
,,Už si jdeš balit? Jo skvělý, vyhrál jsem!"
,,Ne," vrátila jsem se, ,,tak kde je a co se jí stalo?!" vzala jsem hřebík a přibila mu ruku k trámu. Nic neříkal, jen vřískal bolestí. ,,Mluv nebo ti toto udělám i s něčím jiným!"
,,Áááů, u Hamouzů pod stromem." odpověděl a slzy bolestí mu stíkaly po tvářích.
Já jsem na nic nečekala a běžela k Hamouzům. Zazvonila jsem, ,,jdu si k vám něco vykopat." Na odpověď od těch staroušů jsem nečekala, vletěla na zahradu a začala kopat pod stromem, kde byla čerstvá hlína. Čekala jsem, že tam bude, ale pořád jsem doufala, že tam bude třeba jen noc, ucho, prst....a ona bude akorát někde schovaná.
Narazila jsem na igelitku s etiketou Billa, když jsem ji otevřela, viděla jsem něco, co jsem doufala, že Ivan nikdy neudělá!
Byla to ona, Kačka, nebo spíše...ehm.. její hlava.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama